Petr Bučina,
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
Příspěvek přednesla Rut Bízková, oddělení mezinárodních aspektů průmyslové politiky MPO
Průmyslová politika ČR je dílčí hospodářskou koncepcí, podobně jako surovinová politika, proexportní politika, koncepce spotřebitelské politiky na období let 1999 a 2000, politika podpory malého a středního podnikání v letech 1999-2002 a energetická politika MPO. Všechny tyto dílčí koncepce jsou zastřešeny Střednědobou resortní politikou MPO.
Koncepcí průmyslové politiky vláda vyjadřuje svou vůli vytvořit partnerský vztah s českým průmyslem tak, aby byla jednoznačně definována odpovědnost všech zúčastněných stran, tedy vlády, podnikatelů a ostatních ekonomických subjektů. Svým pojetím je průmyslová politika neintervenční a tržně orientovanou vládní koncepcí rozvoje průmyslové základny. Vládě zde přísluší role aktivního tvůrce ekonomického klimatu v zemi. Odpovědnost za podnikatelská rozhodnutí přitom plně spočívá na podnikatelských subjektech. Vláda tuto koncepci a na ni navazující Akční program k posílení konkurenceschopnosti průmyslu ČR přijala 12. ledna letošního roku usnesením číslo 51.
Věnujme se třem okruhům problémů, které s průmyslovou politikou souvisí:
1. Jaká je struktura průmyslové politiky ČR
2. Jaké jsou souvislosti naší průmyslové politiky a obdobné politiky Evropských společenství, resp. EU
3. V jakém vztahu jsou průmyslová politika a ochrana životního prostředí
1. Průmyslová politika ČR
Ve světové ekonomice působí vysoký tlak mezinárodní konkurence, v průmyslu vyspělých zemích se velmi rychle inovují techniky a technologie, technologické změny ve výrobě a nová organizace práce kladou velké nároky na lidské schopnosti, na schopnost a ochotu učit se a přizpůsobit se. Transformující se země a země rozvojové soutěží o přímé zahraniční investice, důsledná aplikace předpisů na ochranu životního prostředí snižuje environmentální rizika, ale zvyšuje investiční a výrobní náklady. V tomto prostředí je třeba zachovat a dále rozvíjet existující konkurenceschopný a efektivně produkující průmysl České republiky.
V průmyslové politice byly k naplnění tohoto hlavního úkolu stanoveny krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle.
Krátkodobými cíli rozumíme cíle pro roky 2000 a 2001, kdy je třeba přispět k obnovení růstu HDP, stabilizovat podnikatelské prostředí a nastartovat dlouhodobější růstové tendence ve zpracovatelském průmyslu. Nutně je třeba kultivovat ekonomické prostředí, vytvořit podmínky, ve kterých bude “stát za to” podnikat. Růstové tendence v průmyslu se pak musí projevit především růstem produktivity práce.
Střednědobě, to znamená v letech 2003-2006, bude hlavním cílem potvrzení růstových tendencí a zachování tempa růstu produktivity práce a přidané hodnoty. Cílové tempo růstu přidané hodnoty by mělo ve stálých cenách představovat 5 až 7%, průměrný růst produktivity práce by měl být o 3-4% vyšší než je v zemích EU, tedy by měl dosahovat 7 až 8%. Pokud se nemá současně zvyšovat nezaměstnanost, je třeba zároveň vytvářet pracovní příležitosti, zejména v malých a středních podnicích.
Strategickým (dlouhodobým) cílem zpracovatelského průmyslu je pak vytvořit přibližně do roku 2010 takový průmyslový potenciál, aby ČR překonala hranici 75% průměru EU v ukazateli HDP na obyvatele a jako celek přestala být méně rozvinutým regionem EU, podporovaným ze Strukturálních fondů. Znamená to např. snížit rozdíl, který je mezi ČR a EU v produktivitě práce a v současnosti činí více než 50%.
V průmyslové politice jsou definovány také iniciativy, které by k dosažení uvedených cílů měly přispět. Jsou to:
- Iniciativy realizující privatizaci a státní pomoc při restrukturalizaci a revitalizaci významných průmyslových podniků a obecně při restrukturalizaci podniků nacházejících se v nesnázích
- Iniciativy podporující rozvoj vnitřních zdrojů v produkčním procesu, napomáhající zvyšování výkonnosti a konkurenceschopnosti podniků
- Iniciativy podporující růst průmyslových investic, zejména přímých zahraničních investic a investic strukturálního charakteru
- Iniciativy podporující kultivaci prostředí pro podnikání, zejména jeho správní a legislativní rámec
- Odvětvové a sektorové iniciativy na restrukturalizaci citlivých odvětví (např. hutního průmyslu) a na podporu sektorů podmiňujících rozvoj hospodářství jako celku (průmyslové využití tuzemských obnovitelných surovin).
Institucionálním a finančním rámcem k implementaci jednotlivých iniciativ průmyslové politiky je Akční program. Jeho hlavní prioritou je vytvoření systému podpory konkurenceschopnosti a výkonnosti českého průmyslu, který bude využívat standardní metody průmyslové politiky užívané v zemích Evropských společenství.
Struktura Akčního programu vychází z jednotlivých okruhů iniciativ. Soustřeďuje se přitom na realizaci té části střednědobé resortní politiky MPO, která je relevantní z hlediska politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Nachází tak výraz v Národním rozvojovém plánu a operačním programu za sektor průmysl. Prioritními oblastmi jsou:
- podpora průmyslového výzkumu a vývoje. V této oblasti byly v roce 1999 podpořeny programy pro zvýšení exportní výkonnosti českého průmyslu, rozvoj center špičkových průmyslových výrobků a technologií a výzkum a vývoj strategických průmyslových technologií.
- podpora malého a středního podnikání, která se realizuje již od roku 1992. Podpora byla udělena téměř 10 000 projektům s vynaložením více než 10 mld Kč. V rámci těchto podpor je např. možnost získat dotaci na certifikaci podle norem řady ISO 14000, na zavedení systému EMAS a na odborné poradenské služby s tím související.
- podpora rozvoje obchodu a průmyslové spolupráce. Uskutečňuje se především prostřednictvím CzechTrade, české agentury na podporu obchodu, která se zaměřuje na nefinanční podporu exportu poskytováním poradenských, vzdělávacích a dalších podpůrných služeb určených pro české exportéry.
- podpora průmyslových investic. Programy realizovala v roce 1999 organizace CzechInvest, česká agentura pro zahraniční investice, která se zaměřila na zvýšení přílivu přímých zahraničních investic do ČR a propagaci ČR v zahraničí. Do této oblasti patří také program podpory rozvoje průmyslových zón.
V roce 2000 budou nově zahájeny další programy, související především s realizací politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Vládě byly navrženy celkem tři tyto programy – program podpory rozvoje nehmotných faktorů konkurenceschopnosti v malých a středních podnicích, program rozvoje lidských zdrojů v průmyslu a program pro podporu rozvoje obchodu a průmyslové spolupráce, jehož cílem je zvýšení podílu českých podniků na světovém obchodu.
2. Souvislosti naší průmyslové politiky a obdobné politiky Evropských společenství, resp. EU
Problematika průmyslu je na úrovni primární legislativy ES upravena článkem 130 Smlouvy o založení EHS. Zapovídá se zde jakýkoli intervenční zásah do volného trhu sdružených evropských zemí. Mezi nejdůležitější předpisy ES v oblasti průmyslové politiky patří Sdělení Komise o Konkurenceschopnosti průmyslu EU(COM (94) 319 final) a na ně navazující Usnesení Rady z 21. listopadu 1994 o posílení konkurenceschopnosti průmyslu Společenství (94/C 343/01) novelizované Rozhodnutím Rady 96/413/ES z 25. června 1996, dále pak zavedení Akčního programu Společenství k posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu.
Průmyslová politika vlády ČR byla rozsáhle diskutována se zástupci EK při screeningových jednáních. Po upřesnění kritérií pro vstup podniků do Revitalizačního programu byla tato kapitola (kapitola 15 Průmysl) v červnu 1999 předběžně uzavřena. Můžeme proto říci, že průmyslová politika a akční plán, který z ní vyplývá, jsou v souladu se záměry ES a evropská administrativa náš způsob podpory rozvoje průmyslu považuje za přijatelný. V současné době se s představiteli EK jedná zejména o možnosti využití prostředků ze zdrojů Phare 2000 a předstrukturálních fondů v ČR. Z důvodu co nejširšího zapojení do koordinačního svazku s EU byl vypracován Národní rozvojový plán (RDP) na léta 2000-2006. Při této příležitosti byly analyzovány problémy jednotlivých sektorů a regionů a navrženy sektorové a regionální operační programy, které vláda vzala na vědomí. Patří k nim také Pilotní sektorový operační plán Konkurenceschopnost. Tento plán představuje příležitost uplatnit v ekonomice zásady a cíle Strukturálních fondů a Kohezního fondu EU a zapojit ekonomiku ČR do konkurenčního prostředí jednotného evropského trhu. Evropská komise v součinnosti s Národním programovým výborem, který byl v ČR zřízen, rozhodla o tom, že se pilotní SOP ověří v roce 2000 ve vybraných regionech budoucích NUTS II. Severozápadní Čechy a Ostravsko.
Závazným rámcem pro formulaci průmyslové politiky byla Asociační dohoda mezi ČR a EU. Vedle národních priorit a hlavního zájmu ČR, stát se členem EU, musí průmyslová politika respektovat také další mezinárodní dohody a ujednání závazná pro ČR, zejména pravidla obsažená v dohodě o zřízení Světové obchodní organizace, závazky plynoucí z členství v OECD, závazky z dalších mezinárodních dohod včetně dohod uzavřených na ochranu životního prostředí.
3. Vztah průmyslové politiky a ochrany životního prostředí
Průmyslová politika se přihlásila k respektování priorit Pátého akčního programu ES pro životní prostředí. Je třeba, aby se průmysl choval k životnímu prostředí šetrně, a to ve svém vlastním zájmu. Většině průmyslových výrobců je dnes jasné, že na evropském trhu má šanci uspět pouze ten, kdo bude mít konkurenceschopný produkt, to znamená ten, kdo nebude obviněn např. z ekodumpingu. To je jeden z důvodů, proč velké české podniky v posledních letech tak přesně plnily environmentální legislativu, která vznikla začátkem devadesátých let. A to přesto, že obrovské investice vložené do minimalizace vlivů výrob na životní prostředí nenesou okamžitý ekonomický efekt. Jejich opodstatněnost je však nepochybná a bude i nadále ze strany MPO plně podporována. Ekologizační změny v chemickém průmyslu a energetice již přinesly velmi pozitivní efekt pro životní prostředí.
Velkým problémem pro průmysl, zvláště z hlediska objemu investic, je nadále likvidace starých ekologických zátěží a další snížení vlivů výrob na životní prostředí. Nemalé investice si z tohoto důvodu vyžádá ekologizace výroby v hutnictví, textilním a kožedělném průmyslu.
Průmyslová politika počítá se všemi významnými nástroji ochrany životního prostředí, které lze v průmyslu uplatnit, např. se systémem EMAS, zaváděním norem řady ISO 14 000, využíváním odpadů jako druhotných surovin, se zaváděním bezodpadových a nízkoodpadových technologií, se zaváděním energeticky úsporných výrobních postupů. Jisté obavy vzbuzuje zavedení směrnice 96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečištění do praxe. Očekává se, že implementace této směrnice bude vyžadovat velké investice, které však na druhé straně mohou napomoci tomu, aby se velké průmyslové technologie dostaly rychleji na skutečně dobrou evropskou úroveň. Problémem proto nemusí být směrnice samotná, je jím však způsob, jakým se Česká republika (ne)zapojuje do přípravy standardů pro užití nejlepších dostupných technologií. MPO však nemá k této směrnici žádné pravomoci, vše je v rukou MŽP. Všechny vyjmenované možnosti snižují nejen environmentální rizika z průmyslových výrob, ale mohou být přínosem také pro výrobu. Nejde již o zařízení “na konci roury“, ale o zefektivnění výroby samotné. Taková výroba se stává dlouhodobě udržitelnou. Stává se součástí trvale udržitelného rozvoje, jak ho definuje zákon o životním prostředí (č. 17/1992 Sb., §6), tedy takového rozvoje společnosti, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.
Průmyslová politika je vytvořena jako politika konsensuální a pro jednotlivé zúčastněné strany partnerská. Má své strategické priority, které nenadřazuje prioritám jiných sektorů národního hospodářství. Naopak považuje za nutné, aby všechny vládou přijaté priority jednotlivých politik byly kompatibilní, případně komplementární a jejich uplatnění vedlo k co nejefektivnějšímu dobrému výsledku. “Silová řešení” jsou krajně nevhodná.
Při formulaci priorit průmyslové politiky probíhala široká diskusní a oponentní jednání s odbornou veřejností tak, aby bylo zajištěno dodržení základní podmínky, tj. zajištění politiky hospodářské a sociální soudržnosti a zároveň aby se vytvářely podmínky pro růst výkonnosti a konkurenceschopnosti českého průmyslu, který jsou důležité pro rozvoj celé společnosti, a to nejen v oblasti ekonomické.
Zprávu elektronické pošty s dotazy nebo komentářem k tomuto webovému serveru zašlete na adresu
Copyright © 2003 Centrum pro otázky životního prostředí UK
