Environmentálním indikátorům a indikátorům udržitelného rozvoje (IUR) věnuje Centrum pozornost od svého založení. Jednou z prvních významných aktivit byl v této oblasti projekt Indikátory udržitelného rozvoje mezinárodní organizace SCOPE (Scientific Committee on Problems of the Environment) zahájený z iniciativy Centra v roce 1994, jehož cílem bylo zhodnotit a stimulovat další výzkum a vývoj IUR. V průběhu projektu bylo uspořádáno několik odborných workshopů (Gent, Wuppertal, Průhonice), které byly klíčovými momenty pro získání pochopení a podpory politiků v mezinárodním měřítku pro vývoj a testování IUR. Hlavním výstupem projektu byly publikace „Sustainability Indicators a Sustainability Indicators: Scientific Assessment“ (John Wiley 1997), které shrnuly aktuální výzkumné aktivity z celého světa (byly mj. prezentovány účastníkům Zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN v r. 1997, tzv. Rio+5).
Po období spíše koordinačním přibližně od r. 2000 probíhá systematický výzkum zaměřený na hodnocení antropogenní zátěže prostředí, ke které dochází při využívání zdrojů – materiálů, energie, území a ekosystémů. Teoretickým základem je koncept socio-ekonomického metabolismu, který uvažuje antroposféru za subsystém biosféry, jenž je v daném území se svým okolím propojen mj. toky energie a materiálů. V rámci tohoto konceptu je aplikována a rozvíjena analýza materiálových toků, a to zejmé- na na makroekonomické úrovni (economy—wide material flow analysis, EW—MFA). Jsou sestavovány indikátory pro hodnocení environmentální udržitelnosti, např. ve Zprávě o životním prostředí ČR a Situační zprávě ke Strategii udržitelného rozvoje ČR. Toto hodnocení zahrnuje posouzení celkové fyzické velikosti ekonomiky a odpovídající zátěže životního prostře- dí spojené se spotřebou materiálů, efektivitu využívání zdrojů a oddělení zátěže životního prostředí a ekonomické výkonnosti (tzv. decoupling), přesuny zátěže mezi státy a regiony související se zahraničním obchodem, posouzení materiálové závislosti ČR na zahraničí, využívání obnovitelných a neobnovitelných zdrojů. Indikátory materiálových toků nejsou určeny jen pro analýzu současného období, ale je studován také jejich historický vývoj za cca 150 let. Z hlediska jednotlivých typů materiálových toků je v posledních letech zvýšená pozornost věnována zahraničnímu obchodu; zde je vyvíjena metodika pro kvantifikaci dovážených a vyvážených produktů ve formě surovin potřebných na jejich výrobu, tzv. surovinových ekvivalentů. Tato kvantifikace slouží k přesnějšímu postihnutí přesunů zátěže životního prostředí mezi jednotlivými státy, které souvisí s alokací „špinavých“ výrob a technologií do zahraničí. V této metodice jsou aplikovány přístupy ekologické ekonomie, zejména input—output analýza (IOA), posuzování životního cyklu (life cycle analysis — LCA) a jejich vzájemné kombinace. Tím jsou získávány sektorově specifické informace využitelné pro přijetí opatření na snižování materiálové spotřeby. Metoda strukturální dekompoziční analýzy zase umožňuje posoudit vliv velikosti a struktury konečné spotřeby a výrobní technologie na celkovou materiálovou spotřebu.
Naše výsledky až dosud ukazují, že materiálová spotřeba velmi dobře reflektuje socioekonomický vývoj Československa i samostatné České republiky, a to ať už jde o industrializaci, střídání politických režimů na našem území nebo přechod z centrálně plánované na tržní ekonomiku. Materiálová spotřeba v ČR je na podobné úrovni jako ve starých zemích EU, materiálová náročnost (s využitím parity kupní síly) je však stále cca o 1/3 vyšší, zejména kvůli vysokému podílu průmyslu na ekonomice v ČR a vysokému podílu tuhých paliv na energetickém mixu. Hnací silou materiálové spotřeby, rostoucí od roku 2002, je zejména produkce výrobků na vývoz; materiálové toky spojené se spotřebou domácností zaznamenávají mírně klesající trend. Srovnání přímých dovozů a vývozů se surovinovými ekvivalenty dovozů a vývozů ukazuje, že množství materiálů vtělené do dovozů a vývozů je cca 5 krát větší, než je vlastní hmotnost dovozů a vývozů. Vstup ČR do EU vedl k výraznému nárůstu materiálových toků spojených se zahraničním obchodem (zejména toků spojených s kovy) a k nárůstu environmentální zátěže, jejíž hnací silou je ČR a která je přesunuta do zahraničí.
Do budoucna chceme pokračovat v dosavadních směrech výzkumu. Chceme se věnovat rozšiřování časových řad stávajících indikátorů materiálových toků, dalšímu rozvoji výpočtu surovinových ekvivalentů prostřednictvím LCA a IOA se zaměřením na surovinové ekvivalenty jednotlivých produktů a aplikaci strukturální dekompoziční analýzy na delší časové řady. Rovněž se zaměříme na vývoj indikátoru vhodného pro analýzu toků materiálů spojených s recyklací a na rozvoj výpočtu surovinových ekvivalentů na Evropské úrovni v rámci projektů Eurostatu.
Výzkum se dále zaměřuje na kvalitativní a kvantitativní stránku energetických toků, energetické transformace a formy energie spotřebovávané v socioekonomickém systému. Komplexní informaci poskytuje energetická bilance a analýza energetických toků (energy flow analysis, EFA) kombinovaná s uhlíkovým účetnictvím (carbon footprinting). Analýza energetických toků postihuje veškeré energetické toky procházející lidskou společností od vstupů ve formě energie fosilních paliv po energii v potravinách a práci hospodářských zvířat. Uhlíkové účetnictví je rozvíjeno v rámci programu národních emisních inventur a zahrnuje emise skleníkových plynů do atmosféry z energetiky i z ostatních lidských aktivit. Monitoring emisí skleníkových plynů z energetiky dává následně informaci, jak velký tlak na klimatický systém naší planety energetické toky působí. Obyvatelé České republiky si přivlastňují přes polovinu primární produkce biomasy. Tato polovina by postačila pouze na uspokojení třetiny jejich energetických potřeb. Primární produkce tedy při současné úrovni spotřeby energie nemůže zaručit naplňování energetických potřeb obyvatel ČR. Další směr výzkumu se zabývá vztahy mezi spotřebou energie a materiálů, způsoby využívání území a biodiverzitou. Sem spadá rozvoj a aplikace indikátorů postihujících rozsah přivlastňování ekologických zdrojů lidskou společností. Za vlajkový ukazatel je považována ekologická stopa, která souhrnně vyjadřuje míru lidských nároků na biologicky obnovitelnou kapacitu prostředí. Podobný přístup využívá i ukazatel celkového přivlastnění primární produkce lidmi (HANPP, human appropriation of net primary production), tedy podíl čisté primární produkce odebrané lidskou společností z prostředí přímo či nepřímo. Tyto ukazatele poukazují na udržitelnost nároků lidské společnosti na přírodu, protože limit daný dostupnou ekologickou nabídkou biokapacity a fotosyntetické produktivity je konečný. Ukazatel HANPP na základě údajů o primární produkci jednotlivých typů ekosystémů a míře ovlivňování a využívání ekosystémů lidmi stanovuje celkový podíl NPP, který každoročně přispívá k produkci potravin, biopaliv, dřeva či masa. HANPP autoři zmapovali pro celé území ČR a rovněž provedli výpočet pro různá časová období či územní jednotky. Přivlastňování nadzemní čisté primární produkce lidmi (aHANPP) dosáhlo 21,5 Tg C v roce 2006, což tvoří 56 % roční potenciální primární produktivity přírodní vegetace. V období 1990—2000 hodnota ukazatele aHANPP klesla o 7 %, ale indikátor ukazuje nárůst o více než 2 % v období 2000—2006.
Dále se sledují dopady společenského metabolizmu na ekosystémy a biodiverzitu. Rozvíjíme metody účetnictví území a ekosystémů pro tvorbu indikátorů ekosystémových služeb a biodiverzity jako nástroje hodnocení proměn přírodního prostředí spojeného s lidskou činností. V tomto ohledu byla pro Centrum důležitá účast v rozsáhlém mezinárodním programu Hodnocení ekosystémů k miléniu (Millennium Ecosystem Assessment).
Do budoucna se budeme dále věnovat rozvoji ekosystémového účetnictví se zohledněním ekosystémových služeb, práci na metodologii pro výpočet HANPP a ekologické stopy a aplikaci přístupů založených na ekosystémovém účetnictví.
V roce 2006 se Centrum stalo prvním partnerem Global Footprint Network pro region Střední a Východní Evropy a podílí se na rozvoji metodiky a standardů ekologické stopy. Od roku 2011 je Centrum součástí konsorcia Evropského tematického střediska pro dopady změny klimatu, zranitelnost a adaptace (ETC/CCA), které poskytuje odborné podklady Evropské environmentální agentuře.
Nově se výzkumným tématem stává environmentální bezpečnost. Rozvíjeny budou integrované postupy hodnocení dopadů globálních změn na environmentální bezpečnost České republiky a vyhodnocení bezpečnostních rizik plynoucích z těchto změn a dále metodické a informační nástroje poskytující podporu pro sledování a vyhodnocení bezpečnosti životního prostředí.
Do široké oblasti indikátorů kvality lidského života resp. lidského blahobytu patří i kvalitativně založené indikátory. V rámci mezinárodní spolupráce byly vyvinuty a otestovány indikátory a hodnotící nástroje pro nevládní organizace působící v oblasti vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Ty mají sloužit pro „měření“ lidských hodnot (např. respekt, solidarita, spravedlnost, integrita, tolerance ad.) v daných organizacích a rovněž u účastníků vzdělávacích akcí těchto organizací. Zde je hlavní funkcí indikátorů možnost organizaci definovat a vizualizovat hodnoty, které v rámci prosazování myšlenek udržitelného rozvoje zprostředkovává účastníkům svých vzdělávacích programů. Vyvinuté nástroje jsou aplikovatelné i na školní prostředí, kde mohou být jak indikátory, tak hodnotící nástroje snadno přizpůsobeny školní praxi.
