Představujeme vám ekodesign jako téma vzdělávání, které rozvíjí jak designové (na budoucnost zaměřené) myšlení, tak také shrnuje nejnovější trendy v oblasti odpovědné výroby a spotřeby. Přímo tak reaguje na Cíl udržitelného rozvoje č. 12. Smyslem programu je vybavit žáky kreativními kompetencemi a poznatky z (často teprve očekávané) praxe; jeho náplň přitom vychází z vědeckých poznatků (vznikajících v projektu CEVOOH) a informací o nejnovějších politických strategiích, které budou náš život v nejbližší době přímo ovlivňovat. Je určen nejen pro budoucí designéry, kteří budou muset reagovat na současné výzvy a požadavky, ale také pro všechny, kdo chtějí aktivně formovat svůj životní styl. Jeho praktickým cílem je změnit náš pohled na to, co každodenně používáme – dát běžným věcem novou podobu, a dokonce i smysl. Fantazii se meze kladou pouze z hlediska neblahého vlivu, který má většina výrobků na životní prostředí!
Shrnutí programu
Cílem programu je projít postupy designového myšlení tak, aby se účastníci naučili nejen navrhnout funkční věc, která bude dělat radost svému vlastníkovi, ale také nebude škodit dalším lidem a přírodě – a to již od svého vzniku po tu „životní fázi“, kdy se stane odpadem. Kromě běžných kreativních dovedností by tak měli být seznámeni s poznatky tzv. „produktové ekologie“ – vědy, která zkoumá a také navrhuje nové materiály, z nichž jsou předměty vyrobeny; vymýšlí, jak má vypadat samotná výroba, ale taky třeba doprava a prodej zákazníkům; plánuje, jak hotové věci zabalit, aby neztratily svou trvanlivost, ale zároveň je nebylo nutné je chránit zbytečnými vrstvami plastů a podobně. Vývoj směřuje k tomu, aby všechny výrobky „dbaly na svou dobrou pověst“, a k tomu vzniklo množství předpisů, kterých se výrobci musí držet. Spotřebitelům pak mohou tyto informace pomoci, aby se odpovědně rozhodovali při nakupování.
Věci, které v programu společně vymyslíme, mohou být v mnoha ohledech úplně jiné, než na co jsme si zvykli. Na začátku si zkusíme uvědomit, jak je naše myšlení těmito zvyky svázané. Soustředíme se na téma architektury a ukážeme si netradiční řešení, která se přesto stala skutečností. Postupným překonáváním hluboce zakořeněných vzorců myšlení se odpíchneme do světa fantazie, zkusíme přitom ale zůstat nohama na zemi. Lidské potřeby jsou realita, se kterou designér musí počítat, a teď musí navíc myslet i na zájmy přírody a prostředí obecně. Bude ho tato ohleduplnost svazovat? Mohou pak ještě vznikat věci krásné, po kterých budeme toužit a například o ně pečovat, aby nám co nejdéle vydržely? To jsou otázky, na které zkusíme odpovědět zajímavým návrhem. Chceme totiž dokázat, že každé omezení zároveň probouzí nové nápady, a že pokud chceme, můžeme budoucnost sami aktivně utvářet.
Podkladem programu jsou Metodické listy pro učitele ZŠ
Stručné informace o Metodických listech
Metodické listy popisují ekodesign v jednotlivých fázích životního cyklu výrobků, tedy z hlediska materiálů, technologií, způsobů užívání, životnosti a opravitelnosti, ve fázi odpadu pak s ohledem na možnosti zvovuvyužití, upcyklace a recyklace. Informace jsou zpracované tak, aby byly současně návodem k aktivitám, které rozvíjejí designové myšlení a podporují pochopení principů cirkulární ekonomiky.
Soubor metodických listů má dvě části – v té první jsou přehledně uspořádány informace o ekodesignu (principech, postupech, požadavcích) na úrovni žáků 2. stupně ZŠ, včetně úloh k řešení. na konci je zařazena kapitola, kde je z těchto informací poskládán příběh, který hravou formou zprostředkuje nejdůležitější principy žákům na 1. stupni ZŠ. V tomto příběhu se rozvíjí dialog mezi výrobkem, který chce jít příkladem udržitelnosti, a designérem, který se mu tento status snaží zajistit.
