Centrum pro otázky životního prostředí UK

4.         Příroda a biologická rozmanitost – chránit jedinečný zdroj

4.1.             Problematika

Zdravé a vyvážené přírodní systémy mají pro zachování života na naší planetě zásadní význam. Společnost je odkázána na přírodu, která poskytuje zdroje nutné k našemu přežití: vzduch, vodu, potravu, vlákna, léčiva a stavební materiály. Přírody si rovněž vážíme jako takové, jako poskytovatele určitých služeb, jako pramene estetických prožitků a jako předmětu vědeckého zájmu. Děti je třeba vychovávat k vědomí o přírodě, která je obklopuje. Jako biologický druh máme odpovědnost za zachování vnitřních hodnot přírody jak pro sebe sama, tak pro generace příští.

To znamená, že musíme reagovat na tlaky na přírodu a biologickou rozmanitost působené lidskou činností. Tyto tlaky lze kategorizovat takto:

-          znečištění pocházející z dopravy, průmyslu a zemědělství i nadále ohrožuje přírodní území a volně žijící druhy živočichů a planě rostoucí druhy rostlin. Znečištění může pocházet z bezprostředních a dramatických událostí, jako byla katastrofa v Baia Mare v Rumunsku, kde ze zlatého dolu unikly do řeky těžké kovy a kyanidy a způsobily masový úhyn volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Dopady se však mohou projevovat postupně působením po delší dobu, jako jsou např. vlivy kyselého deště, který znehodnocuje půdy, lesy a jezera nebo pomalé působení chemikálií, které ohrožují rozmnožovací schopnosti ptáků a dalších živočichů. Eutrofizace neboli nadbytek živin ve vodách způsobuje zesílený růst řas a dalších rostlin a může se tak stát ohrožením pro život ve sladkých i slaných vodách. Ionizující záření je potenciálním ohrožením květeny i zvířeny a musí proto být pečlivě sledováno.

-          jiný tlak vychází ze způsobů využívání území a z využívání přírodních zdrojů rychlejším tempem, než je tempo obnovy těchto zdrojů, např. u stavů ryb v mořích. Nové silnice, domy a další investiční výstavba způsobují tříštění krajiny na stále menší celky, což ztěžuje možnost přežití řady druhů. Vše nasvědčuje tomu, že zábor venkovských oblastí na projekty investiční výstavby bude pokračovat i v budoucnu.

-          existují obavy z potenciálních nebezpečí pro biologickou rozmanitost, která mohou vycházet z nežádoucích a nepředvídaných důsledků vypouštění některých druhů v daném místě nepůvodních a místním podmínkám nepřizpůsobených a/nebo z používání geneticky modifikovaných organismů.

Podobné tlaky vycházející z lidské činnosti představuje i využívání moře a nejrůznější tlaky vyvíjené na mořské prostředí.

Čím více přírodních stanovišť bude poškozeno nebo zničeno, tím většímu tlaku a nebezpečí vyhynutí budou vystaveni volně žijící živočichové a planě rostoucí rostliny. V Evropě je ohroženo 38 % druhů ptactva a 45 % všech druhů motýlů. V severní a západní Evropě došlo ke ztrátě asi 60 % plochy mokřadů. Ohroženy jsou asi dvě třetiny stromů v Evropské unii a problémem Jižní Evropy jsou lesní požáry. Některé ze zásob ryb stojí před zhroucením, přičemž stavy některých mořských živočichů, jež jsou na trhu nabízeny vedle ryb, byly zdecimovány. V celosvětovém měřítku způsobily holoseče a ilegální kácení stromů ztrátu 90% atlantických tropických pobřežních lesů v Jižní Americe, které byly dříve místy s obzvláště velikou biologickou rozmanitostí. Mezinárodní obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami se považuje za hrozbu pro zhruba 30.000 druhů[1].

Zachování přírody a biologické rozmanitosti neznamená nutně zastavení lidských činností. Velká část dnešní cenné krajiny a polopřirozených stanovišť je výsledkem našeho tradičního zemědělství. Ekologická stabilita v těchto částech krajiny s různými druhy živočichů a rostlin je však také ohrožována zastavením zemědělského obhospodařování na plochách s nižšími výnosy. Zachování takovýchto cenných úseků krajiny proto vyžaduje vhodná opatření v rozhodování o využívání území.

Půda, která je omezeným zdrojem a pro zemědělství je nezastupitelná, je rovněž vystavována tlakům. Eroze související s klimatickými a povětrnostními podmínkami je problémem zejména v jižní Evropě, avšak její význam vzrůstá i na severu. Eroze je často spojena se snížením obsahu organického materiálu v půdě, což může vést i ke vzniku pouště. Při vzniku pouště hrají roli některé zemědělské postupy a opuštění půdy. Dalšími hrozbami jsou znečištění půdy a zábor půdy pro investiční výstavbu.

Turistika a přirozené životního prostředí jsou navzájem úzce spojeny. Příroda, biologická rozmanitost a kulturní dědictví mohou být silně negativně dotčeny nekontrolovaným rozvojem cestovního ruchu, pokud chybí jeho rozumná regulace. Citlivé oblasti jako jsou ostrovy, pobřežní a horské oblasti mají velkou biologickou rozmanitost, která si zasluhuje zvláštní pozornost a je proto třeba vzhledem k rozvoji turistiky uplatňovat specifické postupy integrovaného řízení rozvoje území.

Rozmanitost, rozšíření, velikostní a věková skladba a četnost různých druhů jsou indikátory fungování přirozených systémů Země, na které je lidská společnost odkázána. Musíme proto podniknout příslušné akce dříve, než bude na zachování nenahraditelných zdrojů přírody a biologické rozmanitosti pozdě.

4.2.            Všeobecné a konkrétní cíle

4.3.            Koncepce politiky

V ochraně přírody a biologické rozmanitosti postupuje Společenství podle vícekolejné koncepce, která se zakládá na již existujících politikách a nástrojích:

-          zřízení soustavy chráněných území Natura 2000, což zahrnuje vymezení nejreprezentativnějších přírodních oblastí a ekosystémů, které musí být chráněny a musí o ně být pečováno;

-          příspěvek projektů v rámci programu LIFE-příroda k uskutečňování politiky Společenství v ochraně přírody;

-          strategie Společenství pro biologickou rozmanitost: jako následné akce jsou vypracovávány akční plány, které se soustředí na nejdůležitější otázky v jednotlivých hospodářských sektorech a oblastech sociální politiky;

-          právní předpisy Společenství k ochraně kvality vody a vodních zdrojů, ke snižování znečištění ovzduší, okyselování a eutrofizace a předpisy o posuzování vlivů investičních záměrů na životní prostředí a (v budoucnu) posuzování vlivů územních plánů a programů na životní prostředí.

-          další rozvoj (v rámci Společné zemědělské politiky) opatření k ochraně životního prostředí v zemědělství od roku 1992 a zpracování plánů rozvoje venkova se silně ekologicky zaměřeným obsahem na období 2000-2006 v reakci na Agendu 2000. Nové požadavky na ochranu životního prostředí kladené na zemědělství (včetně možností zastavení přímých plateb nebo jejich krácení za účelem prosazení dodržování příslušných závazků), které zavádí Agenda 2000, dávají členským státům pověření i příležitost k dosažení vyváženého poměru mezi zemědělstvím a ochranou životního prostředí.

-          revize Společné rybářské politiky po roce 2002, která povede k  zahrnutí zájmů životního prostředí ve větším rozsahu;

-          Komise dále předložila doporučení pro realizaci Integrované správy v pobřežních pásmech. Jedná se o integrovaný a na účasti dotčených subjektů založený přístup k řadě komplexních problémů v pobřežních pásmech.

4.4.      Postup vpřed

Ohrožení znečišťováním

Provádění

Příroda a biologická rozmanitost již mají z praktického uplatňování předpisů na ochranu životního prostředí v členských státech prospěch. V některých případech musí být provádění těchto předpisů posíleno. Důležitými oblastmi, kde je třeba dalšího úsilí, jsou ochrana ovzduší a ochrana vod.

Havárie a katastrofy a civilní obrana

Společenství potřebuje koherentní a konsolidovanou politiku v přístupu k přírodním katastrofám a havarijním rizikům. Společenství může členské státy podpořit při realizaci dlouhodobých preventivních opatření, konkrétně např. podporou nástrojů územního plánování, systémů vyhodnocování a včasného varování a lepšího řízení v případě mimořádných situací s využitím např. satelitního sledování (prostřednictvím družicového navigačního systému GALILEO) a výměnou zkušeností.

Směrnice “Seveso II”[2] poskytuje dobrou základnu pro řízení průmyslových rizik, měla by však být doplněna o nové oblasti jako jsou důlní neštěstí nebo havárie produktovodů. Podle nejnovějších studií[3]  existují velké rozdíly ve způsobu, jak je právními předpisy jednotlivých členských států upraveno chování při závažných haváriích velkých produktovodů a v této oblasti je proto ještě zapotřebí zaplnit velké stávající mezery.

Akce

-          koordinace opatření členských států při haváriích a přírodních katastrofách prováděná Společenstvím

-          opatření k zamezení vzniku průmyslových havárií, včetně rozšíření tzv. směrnice “Seveso II” na produktovody a důlní činnosti a opatření týkajících se důlních neštěstí

Ochrana před zářením

Současný systém ochrany před zářením je založen na ochraně lidí. Nyní se v mezinárodním měřítku diskutuje o nutnosti chránit také rostliny a zvířata. Společenství by se mělo na těchto pracích podílet.

Akce

-          přezkoumání potřeby opatření k ochraně rostlin a zvířat před ionizujícím zářením a vypracování odpovídajících norem kvality pro tento účel

Využití území

Ochrana přírodních území na souši i v moři a s ní spojená ochrana biologické rozmanitosti vyžaduje, abychom dokázali odpovědně řídit různé tlaky na využití těchto území a na prosazování investičních záměrů v nich. Znamená to, že je nutné uznat význam zájmů životního prostředí vedle zájmů na udržení zdravého hospodářství a sociální struktury v našich venkovských a pobřežních oblastech.

Tato koncepce se skládá z těchto součástí:

Ochrana a odpovědná péče o území zvláštního významu - Natura 2000

Úplná realizace projektu Natura 2000 zůstává i nadále úhelným kamenem evropské politiky při ochraně biologické rozmanitosti a ekosystémů, které biologickou rozmanitost podporují. Prvním krokem bude schválení seznamu chráněných území Komisí. Ve druhé fázi mají členské státy do roku 2004 vypracovat plán péče o každé z těchto chráněných území.

Odpovědná péče o krajinu

Zemědělství

Reformy Společné zemědělské politiky měly a i nadále budou mít příznivý dopad na životní prostředí venkovských oblastí. Tento vývoj lze i nadále podporovat tím, že na opatření příznivá pro životní prostředí bude určen ještě větší podíl prostředků, jež jsou v rámci Společné zemědělské politiky k dispozici.

Ve střední a východní Evropě může Společné zemědělská politika pomoci modernizovat agrární sektor, avšak je nutno ji zavádět citlivě se zaměřením na rozvoj venkova. Měla by být posouzena proveditelnost vymezení významné části ploch jako ploch pro uplatňování ekologických opatření v zemědělství.

Cílem opatření pro rozvoj venkova, včetně prostředků v rámci programu Společenství SAPARD ('Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development') by měla být podpora ekologického zemědělství, pěstování energetických plodin, dalších opatření na ochranu půdy a podpora rozvoje nezemědělských činností v zemědělských podnicích.

Krajina

Krajina je systémem, který má své specifické geologické poměry, specifické rozdělení způsobů využívání území, specifický člověkem vytvořený ráz a vlastnosti, květenu a zvířenu, vodní toky a podnebí. Krajina je utvářena a vyznačuje se sociálně ekonomickými podmínkami a specifickým vzorcem osídlení. Zachování a zlepšení krajiny má význam pro kvalitu života, pro cestovní ruch ve venkovských oblastech i pro fungování přírodních systémů. Rozvojové záměry a některé typy zemědělské činnosti však mohou životaschopnost a existenci krajiny ohrozit. V reakci na tuto skutečnost podporuje Společná zemědělská politiky již nyní ty postupy v zemědělství, které jsou příznivější pro zachování tradiční podoby krajiny. Na celoevropské úrovni počítá Úmluva o evropské krajině[4] s opatřeními zaměřenými na vymezení a hodnocení jednotlivých typů krajiny, na stanovení kvalitativních cílů v péči o krajinu a na přijímání potřebných opatření.

Na úrovni Společenství musí regionální i zemědělská politika zajistit, aby ochrana, zachování a obnova krajiny byly náležitě zahrnuty do politických cílů, opatření a mechanismů financování.

Program Integrované správy v pobřežních pásmech je příkladem toho, jakých opatření a koncepcí je třeba použít, aby bylo možno sloučit hospodářskou prosperitu a dobrou sociální strukturu se zájmy ochrany přírody a krajiny.

Ochrana lesů a jejich trvale udržitelný vývoj

Lesy jsou přírodním zdrojem zásadního významu a jsou i významným ekonomickým faktorem. Dobře zachovalé a trvale udržitelně obhospodařovávané lesy významnou měrou přispívají k biologické rozmanitosti a k rozvoji venkova. Trvale udržitelné obhospodařování tvoří bariéru proti degradací lesů a lesním požárům. Je třeba přijmout opatření, která zajistí, že lesy nebudou sloužit pouze komerčním účelům, ale budou plnit širší spektrum úloh ve vztahu k vodě a kvalitě vody, stabilitě a ochraně půdy a ochraně před sesuvy a lavinami. Tato opatření by měla být přijímána v rámci Strategie lesnictví z roku 1998, která podporuje zejména akce na oblastní a místní úrovni.

Od Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED), která se konala v roce 1992 v Rio de Janeiru bylo v celosvětovém měřítku vynaloženo značné úsilí při aplikaci koncepce trvalé udržitelnosti na lesy. Bylo dosaženo shody v otázce specifických doporučení v rámci Mezivládního fóra a panelu o lesích, Mezinárodní dohody o obchodu s tropickým dřevem, Úmluvy o biologické rozmanitosti a dalších fór. V Evropě vytvořila potřebnou platformu pro práci na cestě k trvale udržitelnému hospodaření v lesích a při ochraně lesů Konference ministrů o ochraně lesů v Evropě (MCPFE). Ve svém rozhodnutí ze dne 15. prosince 1998 o lesnické strategii Evropské unie zdůraznila Rada multifunkční roli lesů a jako důležitý prvek označila plnění mezinárodních závazků, které na sebe Evropské společenství a členské státy vzaly.

Další rozvoj lesního hospodářství by měl být podporován v rámci plánů rozvoje venkova, přičemž důraz by měl být kladen na obhospodařování lesů s šířeji definovanými cíli včetně ochrany a uchování přírody a biologické rozmanitosti a rekreace. Na národní i oblastní úrovni by měly být podle vhodných zásad vypracovány plány sledující podporu trvale udržitelného hospodaření v lesích. Tyto programy by měly obsahovat kvalitativní ekologické síle ve vztahu k produkci dřeva, biologické rozmanitosti, dopadům na vodu a rekreaci.

Certifikace lesů by měla spotřebitelům ukázat, že dřevo a výrobky ze dřeva pocházejí z lesů, v nichž je jejich komerční využívání trvale udržitelné a probíhá podle zásad správné praxe ve vztahu k životnímu prostředí. V konzultacích s dotčenými stranami je třeba podporovat přípravu důvěryhodného systému certifikace lesů.

Ochrana půdy

Půdám byla při sběru dat a výzkumu doposud věnována malá pozornost. Avšak rostoucí obavy z eroze a znečišťování půdy a ze záboru půdy pro výstavbu ukazují, že je třeba mít systematickou koncepci ochrany půdy, která by zahrnovala řešení následujících okruhů otázek:

-          eroze a šíření pouští

-          znečišťování ze skládek odpadu, z průmyslu a důlní činnosti

-          znečištění z ovzduší, vody a zemědělských postupů a z aplikace čistírenských kalů kontaminovaných těžkými kovy, organickými škodlivinami a původci chorob

-          ztráta území a tím i půdy v důsledku záboru pro investiční záměry

-          význam půdy jako pohlcovače uhlíku při změnách klimatu.

Protože zátěž půdy je problém velmi komplexního charakteru a protože je třeba připravit půdní politiku založenou na solidním hodnocení a solidní datové základně, navrhuje se vypracovat specifickou strategii ochrany půdy. Práce na tomto úkolu by měla být podporována v rámci výzkumných programů EU.

Mořské prostředí

Navzdory významu moře jako zdroje výživy a možností pro trávení volného času i jeho významu jako klimatického faktoru jsou znalosti o struktuře a fungování mořského životního prostředí překvapivě omezené. Rovněž poznatky o dopadech lidských činností na mořské prostředí a možnosti tyto dopady předvídat jsou velice slabé. Naše společnost má však na mořské životní prostředí a jeho biologickou rozmanitost velký vliv, a to zejména znečišťováním řek, pobřežních vod a moří z průmyslových i komunálních zdrojů. Další zátěž pro mořské prostředí pochází z lodí, které na moři vyprazdňují své olejové nádrže, a z námořních nehod a intenzivního využívání přímořských oblastí člověkem. Zátěž pro mořské životní prostředí může znamenat i vypouštění nepůvodních (alochtonních) druhů do nového mořského prostředí.

To vše vede k rostoucímu narušování a znečišťování našich moří s negativními dopady na mořská stanoviště a na živočišné a rostlinné druhy v moři.

Téměř ze všech regionálních moří je hlášen úbytek úlovků ryb. Řada populací ryb je nadměrně využívána. Je proto nutno snížit intenzitu lovu ryb. To se příznivě promítne na stavech ryb, populacích mořských savců, plazů i ptáků a na mořských stanovištích jako takových. Společná rybářská politika bude podrobena revizi v roce 2002, přičemž do analýzy a doporučení pro budoucnost budou plně zahrnuty i další zájmy životního prostředí, které se přímo netýkají trvale udržitelného využívání rybích zdrojů.

Ochrana mořského životního prostředí a jeho biologické rozmanitosti jde totiž daleko za rámec opatření k trvale udržitelnému využívání obnovitelných zdrojů moře a potřebuje širší integrovanou strategii zahrnující i boj proti znečišťování a zhoršování mořských biotopů a pobřeží. Společenství musí ke zjišťování a kvantifikaci těchto problémů soustředit síly tak, aby bylo možno přijmout příslušná opatření. Tato strategie se bude zabývat různými typy zátěže mořského životního prostředí různými činnostmi člověka:

-          nárůst lidské populace a urbanizace pobřežních oblastí;

-          nadměrný přívod dusíku a fosforu, který může způsobit eutrofizaci, pocházející z činností na pevnině a z ovzduší;

-          trvale neudržitelný rozvoj cestovního ruchu na pevnině;

-          znečišťování pocházející z havárií, zejména havárií tankových lodí převážejících ropu a ropné produkty a další chemikálie;

-          znečišťování z lodí, např. vyplachováním palivových a olejových nádrží;

-          znečišťování z řek a přístavů;

-          problémy vznikající díky kabelům a potrubím;

-          znečišťování způsobované únikem radioaktivních látek z procesů, které skýtají riziko působení ionizujícího záření;

-          vypouštění sebraného kalu a sedimentů z přístavů na širém moři;

-          intenzita rybolovu, která ohrožuje samotnou existenci výskytu ryb a dalších živých organismů;

Správné a úplné provádění směrnice o městských odpadních vodách a směrnice o znečišťování dusičnany jsou důležitými faktory snižování eutrofizace, která pro mořské životní prostředí představuje závažnou hrozbu.

Akce

-          specifická strategie pro půdu

-          zahrnutí ochrany a obnovy krajiny do zemědělské a regionální politiky

-          rozšíření soustavy Natura 2000 na mořské životní prostředí

-          podpora spolehlivých systémů certifikace lesů

-          další rozvoj lesnictví a osvědčených způsobů hospodaření v lesích v rámci plánů rozvoje venkova

-          zesílené úsilí o zahrnutí zájmů životního prostředí do zemědělské, rybářské a lesnické politiky

-          revize Společné rybářské politiky

-          vypracování strategie ochrany moří

-          realizace Integrované správy pobřežních pásem.

Posílení kontroly, sledování, označování a zpětné sledovatelnosti geneticky modifikovaných organismů

Moderní biotechnologie usnadňuje určení a charakterizování biologické rozmanitosti na genetické úrovni a poskytuje tak možnosti pro vývoj a využití výrobků a procesů, které jsou ohleduplnější k životnímu prostředí. I když použití moderních biotechnologií včetně vypouštění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí může znamenat potenciální prospěch pro biologickou rozmanitost i pro snižování znečišťování, nelze přehlížet potenciální dlouhodobá rizika zejména pro biologickou rozmanitost. Legislativa Společenství disponuje právními předpisy pro kontrolu uvádění těchto produktů do oběhu, které předepisují posouzení potenciálních nebezpečí pro zdraví lidí a životní prostředí. Tyto předpisy jsou zostřeny zavedením povinného sledování, označování a sledovatelnosti v každé fázi uvádění na trh. Tato opatření by měla úřadům v členských státech příslušným pro provádění těchto předpisů usnadnit sledování dlouhodobých vlivů na životní prostředí. Prioritou je rovněž ratifikace a realizace Protokolu z Cartageny o biologické bezpečnosti.

Akce

-          posílení kontroly v oblasti sledování, označování a zpětné sledovatelnosti geneticky modifikovaných organismů.

4.5.            Mezinárodní aktivity

Na mezinárodní úrovni má Evropská unie zájem na podpoře udržitelnějšího zemědělství, lesnictví, rybářství, dobývání ropy a nerostných surovin a dalších hospodářských činností. To přispěje nejen k ochraně biologické rozmanitosti, nýbrž zajistí i to, že přírodní systémy planety budou i nadále dobře fungovat. Přispěje to k rozvoji společností, které budou trvale udržitelné, prosperující a budou mít lepší schopnost spolu vzájemně obchodovat.

Aby toho bylo možno dosáhnout, musí téma přírody a biologické rozmanitosti uchopit i obchodní a rozvojová politika Společenství včetně poskytování rozvojové pomoci Společenství[5] a musí být prováděno seriózní a úplné posuzování vlivů projektů pomoci na životní prostředí. Středem pozornosti této koncepce musí být strategie ke snižování chudoby a strategie ekologické bezpečnosti a trvalé udržitelnosti, ochrany přírodních zdrojů a biologické rozmanitosti.

4.6.            Strategie a akční plány pro biologickou rozmanitost – zaplnit mezery ve znalostech

Vedle provádění akčních plánů a výzkumných programů v jednotlivých oblastech je třeba zajistit, aby se budoucí činnosti na ochranu biologické rozmanitosti zakládaly na lepších znalostech. Potřebujeme zejména vědět více o stavu biologické rozmanitosti a tlacích na ni a o trendech vývoje. V této oblasti panuje silný nedostatek informací a organizace jako je Evropská agentura životního prostředí a národní statistické a informační agentury musí zaměřit svoji pozornost na sběr základních informací v této oblasti.

S pomocí dobrých výchozích dat lze navrhovat užitečné indikátory, jejichž pomocí lze doložit trendy a jejich příčiny pro širokou veřejnost i pro nositele politického rozhodování. Na stanovení příslušných indikátorů životního prostředí a ukazatelů v zemědělství i na vymezení potřeb v oblasti sběru příslušných dat se již pracuje.

Lepší porozumění dopadům naší společnosti a ekonomiky na biologickou rozmanitost nám může pomoci reagovat lepší a cílenější politikou. Přitom je třeba dbát na vedlejší účinky a neočekávané dopady, např. na důsledky daňových zvýhodnění u druhého bytu. Je třeba proto provádět příslušné výzkumy.

Akce

-          program pro sběr dat a informací o přírodě a biologické rozmanitosti

-          podpora výzkumu biologické rozmanitosti.

Zprávu elektronické pošty s dotazy nebo komentářem k tomuto webovému serveru zašlete na adresu webmaster@czp.cuni.cz.
Copyright © 2003 Centrum pro otázky životního prostředí UK
Naposledy změněno: 18. 05. 2005